Dáreček jménem karanténa

Když se část toho, čím jste trávili dny, zbortí jako domeček z karet a ze všech stran se valí děsivé zprávy…

Víte, já vlastně i předtím trávila většinu času jenom s dětma. Ale… Každý den jsme se vídali s kamarády. Chodili jsme ven a těšili se na jaro, kdy budeme konečně moct být venku tak dlouho, jak se nám zachce. Jezdili městskou dopravou na výlety do přírody. Sem tam jeli navštívit babičku. Ten starší chodil párkrát týdně do školky.

A mávnutím kouzelného proutku jsou všechny tyhle obyčejnosti zakázané anebo hrozně rizikové.

Když se něco takového stane, můžete být zpruzení, vystrašení a protivní. Protože musíte trávit skoro všechen čas se dvěma mrňaty zavření mezi čtyřmi zdmi v 2kk, což může být i poněkud na palici.

Na internetu kontrolujete děsivé statistiky. Komandujete děti, co smí a co nesmí. A kdykoliv chcete jít ven, nervujete se, že něco chytnete, protože roční dítě je prostě neukáznitelný živel, který musí všechno do posledního detailu prozkoumat. Můžete být otrávení, protože na tu skvělou jarní dovolenou letos fakt nepoletíte. A prostě jen rezignovaně čekáte, až to všechno přejde.

Nebo si řeknete, že z té zkušenosti vytřískáte to nejlepší, protože život přece nečeká a odteď evidentně i tohle k životu patří. A že jsem chtěla psát o tom, jak  v karanténě doma pečeme bylinky, sejeme sušenky a vůbec děláme kdovíco užitečného, než jsem si uvědomila, že sebe i děti do těch aktivit nutím, protože mám v hlavě, že prostě „musíme dělat něco užitečného.“ Akorát mi to celé lezlo na nervy.

Anebo si po pár dnech, kdy je všechno úplně na prd, uvědomíte, že:

  • Se ve vašem konkrétním životě zase až tak moc nezměnilo.
  • Děti prudí jen proto, že jste zpruzená vy sama.

  • I když jste si myslela, že váš život byl už předtím docela poklidný, ve skutečnosti bylo ještě spoustu činností, které vás rozptylovaly od toho nejdůležitějšího. A že jste se kolikrát stresovala, protože jste zrovna „musela“ něco stihnout. A teď jste tu opravdu jen vy, vaše děti a částečně váš muž. A obrovská spousta času.
  • Vašim dětem je vlastně dost jedno, co a kde dělají. Chtějí být hlavně s vámi a když vy jste v pohodě, jim je dobře.
  • Teď máte čas se víc věnovat tomu staršímu a hrozně moc vás to baví. Nestačíte se divit, jak za ten poslední rok, kdy jste toho času měla míň, neskutečně dospěl. (Ale je to pořád ještě mrňous.)
  • Si spolu sourozenci najednou krásně hrajou. (Přestože to taky zahrnuje zvýšenou míru vřískání.)
  • Ta menší právě dělá své první krůčky.

  • Se pořád můžete věnovat psaní, které vás děsně baví.
  • Začíná jaro, a přestože nemůžete být v přírodě tolik, kolik jste si představovala, pořád se najde dost příležitostí obdivovat přírodu.
  • Si příroda konečně trochu může vydechnout díky tomu, jak lidé utlumili svou obvyklou činnost
  • Lidé se přestali honit za tím, co se obvykle adoruje jako ekonomický růst. A všichni se najednou zaklínají ohleduplností ke slabším.
  • Jste vlastně neskutečně vděčná za to, že máte co jíst, co pít, můžete spát ve vlastní pohodlné posteli, jste v teple, s lidmi, které máte ráda. A s těmi, které právě teď osobně vidět nemůžete, si aspoň zavoláte.

Jestli tohle není jedinečná příležitost věnovat se sobě, opravdu poznávat své blízké a přehodnocovat život, tak já nevím co už.

Týden karantény je za námi. Chvílema to pro mě není vůbec lehký a někdy mám strach, co se bude dít dál. Přesto jsem moc zvědavá, co přinesou ty další týdny.

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *