Alternativní porod?

„Já nejsem tak alternativní,“ zpražila mě těhotná kamarádka, když jsem se jí chtěla cpát do hlavy úžasná moudra, která jsem zjistila díky svému druhému porodu.

„A jak že se jmenuje ta vaše?“ zeptala se mě v čekárně u dětské lékařky docela cizí maminka s miminkem podobně starým (čerstvým?) jako moje dcera. Ta otázka padla v závěru několikaminutového rozhovoru, který se kdovíjak stočil na naše porody.

„Aha, to je hezké jméno. Já myslela, že třeba Sofie nebo tak, jak se teď dává.“

(Nechtějte po mně prosím vysvětlit logiku té myšlenky. Já prostě jen popisuju, co se mi stalo.)

Tak a je to. Stala se ze mě žena, která neváhá cestovat hodinu autem do porodnice.

Ta, co ví, jaký je rozdíl mezi dulou a porodní asistentkou, a dokonce neváhá vydat nemalé peníze za služby jedné z nich, protože jí není dost dobré to, co je (pro „normální“ ženy) k dispozici zadarmo. Ta, která absolvuje kurzy hypnoporodu. Ta, která rodí dcery se jmény jako Sofie nebo Noemi.

(Vůbec nic proti těmto jménům nemám. Moje dcera však nosí krásné jméno jedné české prvorepublikové herečky.)

Ta alternativní.

Být u označen jako alternativní v sobě nese skrytý osten. Když o někom říkáme, že je alternativní, dost často jenom nechceme natvrdo říct: divný.

Význam slova alternativní je ale prostě jen jiný. Žádný hodnotící podtón Žádné ušklíbnutí, když si myslíme, že se nikdo nedívá. Jiný. Tečka.

Tak jako jo. Když porovnám svůj druhý porod se zkušenostmi, které jsem slyšela od jiných (ale i se svým prvním porodem) můj porod asi byl, řekněme jiný. Ve smyslu: nebyl konvenční. (Jsem si vědomá ošemetnosti toho slova, stejně jako toho, že si pod tím každý může představit něco jiného. Máte nějakou svoji představu? Tak jdeme dál.)

Opravdu jsem ale udělala něco podivného?

Při svém „alternativním“ porodu jsem nevyžadovala od nikoho v porodnici žádné nadstandardní služby.

Přála jsem si pouze klid a pocit bezpečí pro sebe a své dítě.

Nechtěla jsem žádné léky. (Léky? Medikaci? Jak to mám vlastně nazvat, vždyť na porod není nemoc, která by se měla léčit!) Ani žádné mechanické zásahy do těla mého nebo mojí dcery.

Nic kromě dostatku času a trochu soukromí, aby můj porod mohl běžet svým přirozeným tempem.

Přála jsem si mít u porodu psychickou podporu v kombinaci s odbornými znalostmi.

Takže jsem si pro zaplatila soukromou porodní asistentku, která mě k porodu doprovázela spolu s mým mužem.

A personál porodnice?

Od toho jsem vyžadovala požadovala pouze to, aby byli poblíž, pro náhlý případ nečekané potřeby.

Porod je nejhladší a nejbezpečnější tehdy, když se matka, a tím pádem i její miminko, cítí v klidu a bezpečí. Z vlastní bolestné zkušenosti prvního porodu také vím, že způsob, jakým žena porodí, může mít výrazný vliv na její prožívání mateřství a počátky vztahu s jejím vlastním dítětem.

Před svým druhým porodem jsem tak udělala všechno proto, abych se, až budu přivádět své dítě na svět, cítila co nejlépe.

Nepožadovala jsem pro svůj porod žádné extra vybavení.

Porodní vana, systémy pro porody v různých polohách, možnost poslouchat vlastní hudbu nebo třeba difuzér s vonnými oleji jsou jistě fajn.

Pravda ale je, že jsem téměř celý porod absolvovala opřená o zeď a později v kleče na čtyřech. Porodila jsem na porodní žíněnce. (To je ve skutečnosti taková ta úplně obyčejné žíněnka, na jaké jsme v tělocviku metali kotrmelce.)

Rodila jsem instinktivně tak, jak mě moje tělo vedlo.

Opravdu jsem se prohřešila něčím tak šíleně alternativním?

Neměli bychom za alternativní považovat spíše takový porod, kdy se rodící žena nemůže hýbat nebo chovat tak, jak potřebuje, protože někdo cizí ví, jak by to měla dělat správně nebo protože právě teď je ze všeho nejdůležitější natočit monitor?

Neměli bychom za alternativní považovat spíše takový porod, kde je žena vedena k porodu v poloze ne podle toho, jak to vyhovuje jí samotné, ale zdravotníkovi, kterého žena vidí poprvé v životě?

Neměli bychom za alternativní považovat spíše takový porod, kdy je žena pod vlivem syntetických hormonů nebo chemických látek, které ovlivňují její vědomí a přirozené instinkty?

Přiznám se, že moje názory o tom, co je při porodu „alternativní“ se po mé špatné první porodní zkušenosti a poté, co jsem se následně o porody začala zajímat, převrátily vzhůru nohama.

Přiznám se taky, že způsob, jakým jsem podruhé porodila, mi přišel jako ta nejpřirozenější věc na světě.

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *